Zprávy

Základní rozdíl mezi vysokonapěťovými a nízkonapěťovými napájecími kabely se točí kolem jejich jmenovitého napětí, což vede ke komplexním rozdílům ve konstrukčním návrhu, materiálových normách, požadavcích na instalaci a scénářích aplikací.

Nízkonapěťové kabely (jmenovité napětí 0,6/1 kV, hlavní napěťová hladina pro civilní a průmyslové aplikace) jsou hlavním přenosovým médiem energetických distribučních soustav. Primárně se používají pro přenos 380V třífázového a 220V jednofázového napájení a připojení zařízení.

Běžné specifikace vodičů pro domácí a průmyslové použití jsou primárně kategorizovány podle jmenovitého průřezu (čtvereční milimetry, mm²), počtu žil + typu jádra a materiálu izolace/plášťů. Základem pro výběr jádra je jmenovitá plocha průřezu, zatímco počet jader a materiál se volí podle aplikace.

Jádrové komponenty elektrického vodiče se skládají ze dvou základních částí: vodiče a izolační vrstvy. Pro kabely/opláštěné vodiče vyžadující vyšší ochranu se přidává plášťová vrstva. Některé dráty pro speciální aplikace mohou také obsahovat další struktury, jako je stínící vrstva, výplňová vrstva a pancéřová vrstva.